Tento příspěvek není návodem,ale pouhou úvahou revizního technika s téměř čtyřicetiletou praxí.

Ovšem tak jak jsem byl jako technik vždy zvyklý, tak se mé názory opírají o ustanovení technických norem. To by ostatně mělo být u revizního technika samozřejmostí. Bohužel pokud čteme různé revizní zprávy, nebo přesněji zprávy o revizích tak tomu často tak není a revizní technici ve zprávách spíše realizují své spisovatelské ambice, nebo naopak svou neschopnost sestavit smysluplnou větu.

V dalším textu si dovolím pro zjednodušení používat termíny pravidelné nebo periodické revize a zaběhlý termín hromosvod.

Dovolím si zde citovat pouze tři skvosty ze závěrů revizních zpráv:

„….připravte si peníze, bude nutná celková rekonstrukce…..“

„Tato revizní zpráva je schopná bezpečného a spolehlivého provozu“

„Bleskosvod je schopen bezpečného a spolehlivého provozu“

Jak jsem uvedl v nadpisu, chci se zamyslet pouze nad periodickými revizemi, protože zastávám pevný názor, že výchozí revize jsou nedílnou součástí realizace díla. Myslím tím to, že revizní technik by měl být přítomen při realizaci a neměla by být uplatňována praxe, že někdo vytvoří dílo a po jeho dokončení si přizve revizního technika, aby napsal výchozí revizní zprávu.

Ale zpět k periodickým revizím. Jaký je vlastně účel a smysl periodických revizí ?

Revizí a následnou zprávou dáváme uživateli informaci o tom v jakém stavu jsou součásti hromosvodu a zda hromosvod vyhovuje předpisům platným v době jeho zřízení. Z revizní zprávy by měl uživatel pochopit, zda hromosvod plní svou funkci , nebo zda je nutno udělat nějaká opatření, aby byl funkční a odpovídal předpisům. Při psaní revizní zprávy pochopitelně nemůžeme vše vysvětlit uživateli, který není odborník. I ten však musí , zejména ze závěru zprávy, pochopit v jakém stavu hromosvod je. Další údaje , včetně popisu závad již mohou být formulovány jazykem pro odborníky, pouze zde zdůrazňuji, požadavek normy, aby u jednotlivých závad bylo přesně uvedeno jaký předpis je porušen. Formulace závěru zprávy je taxativně dána čl. 6.1.2 ČSN 331500/Z4 :Provedení hromosvodu odpovídá /neodpovídá normě platné v době jeho zřízení a jeho součásti jsou/ nejsou v dobrém funkčním stavu.

Revizní technik musí také uvést jaké riziko ohrožení bezpečnosti zjištěné závady představují.

Právě v tomto posouzení se projeví znalosti a zkušenosti revizního technika. Jistě nebude revizní technik uvádět jako nebezpečné neoznačení svodů štítky,ale naopak musí uživatele upozornit, že hromosvod bez uzemnění je velmi nebezpečný. Obvykle bývá rozhodování mnohem složitější, jak například posoudit stav , kdy je třeba třetina zemničů nevyhovujících a pod. Zde je třeba uvést, že hromosvod je nutno posuzovat vždy jako celek a to i v návaznosti nejen na elektrické zařízení, ale i na ostatní technická zařízení budov i vodivé konstrukční součásti. Vyskytují se zprávy o revizích , kde je uvedeno , že se týká pouze „nástřešní části“, takové zprávy jsou někdy vystavovány po opravě střechy. Je zřejmé, že pro uživatele objektu je taková zpráva zcela bezcenná.

Právě posuzování hromosvodu jako celku je v některých případech dosti náročné.

Dříve, kdy dlouhá desetiletí platila ČSN 341390 to bylo poměrně jednoduché. Nyní však nastávají problémy tam, kde se prolínají stará provedení s novými. Typickým příkladem jsou montáže stanic GSM na staré objekty. Podle mého názoru se zde má postupovat podle předpisů , podle kterých byl zřízen původní hromosvod. Nic samozřejmě reviznímu technikovi nebrání, aby v revizní zprávě uvedl, že nově namontované zařízení by bylo vhodné chránit proti blesku podle ČSN EN 62305.

Přestože se znalosti o ochraně před bleskem stále zvětšují, je třeba mít před přírodními živly určitý respekt a nepokoušet se experimentovat. Věřme tomu , že odborníci připravují evropské normy velmi dlouho a na základě mnoha vědeckých i empirických znalostí, nepokoušejme se tedy být chytřejší. Nyní jediná platná norma pro ochranu před bleskem ČSN EN 62305 je dostatečně podrobná a dává dostatečně informací pro realizaci hromosvodu podle moderních vědeckých poznatků.

Právě podrobnost a rozsah normy někdy uvádí realizátory i revizní techniky v zoufalství jak si s tím poradit. Zde je třeba apelovat na zdravý rozum a snažit se pochopit základní principy ochrany , které jsou stále stejné. Zjednodušeně řečeno spolehlivě blesk zachytit a spolehlivě odvést do země.

Ani revizní technik při periodické revizi nemusí zoufat, že nemůže překontrolovat vše co norma předepisuje.V čl. 7 ÚDRŽBA A REVIZE LPS ČSN EN 62305-3 ed. 2 je popsán postup při revizích. Norma zcela správně spojuje revize a údržbu, to je totiž hlavní smysl všech periodických revizí , tj. pomáhat uživatelům zařízení udržovat je v provozuschopném stavu.

Normo tvůrcům je jasné, že při periodické revizi není možno překontrolovat parametry hromosvodu, které jsou zakryté konstrukcí objektu, je proto kladen důraz na dokumentaci stavby, kdy při periodických revizích se překontroluje úplnost dokumentace včetně velmi důležité zprávy o výchozí revizi a to zda provedení těmto dokumentům odpovídá. Zejména se zjišťuje stav součástí hromosvodu z hlediska mechanického nebo korozivního poškození, zda nedošlo k vandalskému poškození nebo neodborným zásahům do hromosvodu a měřením se zjišťují hodnoty přechodových a zemních přechodových odporů. O složitosti správného měření se budeme bavit při jiné příležitosti.

Revizní technik se v praxi může setkat se zajímavými tzv. alternativními hromosvody. V minulosti to byly například hromosvody s radioaktivním materiálem v hrotu hromosvodu, dnes jsou to třeba t. zv. aktivní jímače se vstřícným výbojem (ESE ) apod. Jak se k tomu postavit při periodických revizích ? Jak jsem uvedl již několikrát ,revizní technik musí posoudit hromosvod podle norem platných v době jeho realizace. Platnými normami se rozumí normy platné v České nebo Československé republice a v současné době Evropské normy začleněné (harmonizované) do naší normalizační soustavy. Zjednodušeně řečeno jsou to tedy ČSN 341390 a ČSN EN 62305. Pochopitelně může revizní technik napsat jakousi zprávu, že hromosvod vyhovuje montážnímu návodu výrobce nebo francouzské či španělské či jiné normě,ale nemůže tuto zprávu vydávat za zprávu o revizi ve smyslu ČSN 331500. Různé alternativní hromosvody jsou obrovský byznys, bylo o nich, pro ně i proti nim, popsáno mnoho set stran papíru a vytvořeno mnoho komisí a subkomisí apod. Revizní technik by asi neměl do těchto bojů zasahovat a měl by se řídit platnými předpisy.

V platných normách můžeme najít ustanovení o jímačích ESE pouze v národní informační příloze – změna Z1 k ČSN EN 62305-3 ed. 2. Pokud provedení hromosvodu s ESE jímačem tomuto ustanovení odpovídá, pak může být i periodická revize tohoto hromosvodu v pořádku.

Před závěrem příspěvku si ještě dovolím poznámku o různých amatérsky vyrobených součástech hromosvodů. Dříve v ČSN 341390 byly definovány parametry součástí, které musí být u hromosvodu splněny. I v současně platných předpisech jsou uvedeny minimální parametry , které musí součásti hromosvodu splňovat. Není však v silách montéra nebo revizního technika ,ověřit jak se která součást bude chovat při průchod třeba 150 kA bleskového proudu. Je proto nutné používat pouze schválený materiál renomovaných výrobců , kde je jistota, že součásti při svém vývoji prošly zkušebnou a na jejich parametry a životnost se lze spolehnout.

Uvědomme si, že hromosvod je jakousi protihavarijní ochranou, která svou funkci ukáže až při úderu blesku a to třeba mnoho let po jeho instalaci.

Závěrem mi dovolte zopakovat , že proti blesku neochrání žádný kus papíru, ale pouze kvalitně provedený hromosvod z kvalitních materiálů a provedený podle norem.

Ivan Rezek